Honda Civic 9G 1.8 Sport

Hodnoceno: 25× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Civic 9. generace nebyl českými motoristickými novinářemi představen zrovna v nejlepším světle. Shrnuto, této Hondě vytýkali již od počátku přemrštěnou prodejní cenu, rozporuplnou hospodárnost, neblahé jízdní vlastnosti, letargické benzínové motory, zmatenou palubní desku… a hlavně ten vzhled. Po přečtení několika recenzí jsem se téměř zděsil, co že to za paskvil ti Japonci vymysleli, a Britové složili. Je až neuvěřitelné, kolik konfliktů tato Honda způsobuje na diskusních fórech, a to se bavíme o levných spotřebních autech… no a proto jsem se rozhodl přihodit svůj názor do pléna.

Co jsem vlastně hledal já? Koukal jsem po autě, které by bylo rozumné, ale zároveň mi dělalo radost. Nemám rád šeď průměru, takže mi nevadí trochu se vymykat normě. Spíše jsem se přikláněl k novému autu, ale lehce ojeté jsem nevylučoval. Začínal jsem bez jakékoliv preference.

Ač jsem nikdy nebyl „Hondista“, vyhrál to u mě právě Civic 9G. A čím? No vlastně tím, že je odlišný od ostatních… tak nějak úplně ve všem. A světe div se, také cenou, respektive jejím poměrem k tomu, co za své peníze dostanu. Přeji příjemné počtení!

Před koupí:

Hned z úvodu to od „Hondistů“ asi schytám. Civica 8. generace jsem si vlastně ani nikdy něják zvláště nevšiml. V podstatě se mi ani moc nelíbil, hlavně ty plastové spoje předních a zadních světlometů. A navíc, ufo na kolech s poklicemi, no nic. Pak jsem ale na netu náhodou zahlédl tehdy novou 9. generaci a ta mě zaujala. Úmyslně se vyhýbám slovu „líbila“. No a je to, teď ji mám.

Cena:

Honda ma celkově divnou cenovou politiku, která může dost lidi odradit. Ceny uvedené v testech i automobilových magazínech jsou nesmyslné. Honda hraje na marketingovou teorii „dobrého pocituz koupě“, což znamená, že dává slevy víceméně i na úplně nové modely. Já se dostal u skladového vozu celkem hluboko pod 400 tisíc, s plnou nádrží, příplatkovými koberci a sadou zimních pneumatik. Bez nějakého velkého smlouvaní. To, v porovnání s nabídkou konkurence, nemělo objektivního soupeře, co se týče motorizace ani výbavy.

Výbava:

Civic 1.8 Sport
Kola: 17 x 45 x 225
Dost airbagů a nafukovacích záclon
Dvouzónová Klimatizace
Parkovací kamera
Tempomat
Rádio + USB + AUX
Automatické Stěrače + světlomety
Vyhřívaná elektricky sklopná zrcátka
Hliníkové pedály a kožený volant

První dojmy:

Když jsem si Civica vyzvednul, jel jsem ho samozřejmě hned projet. Doporučením „nezajíždět“ jsem se až tak neřídil, jezdil jsem nějak tak normálně až ležérně. A měl jsem hned úsměv na tváři. Volant se mi držel skvěle, auto dobře tlumilo nerovnosti, sedadlo bylo pohodlné, motor téměř nebyl slyšet a start-stop systém jsem deaktivoval hned po první červené, takže byl klid. Interiér pěkně voněl, všechna tlačítka jsem našel, s palubním počítačem jsem si pohrál a nevadil mi. No a teď už mám najeto přes dvanáct tisíc, tak můžu hodnotit podrobněji.

Motor:

Motor je srdcem auta, tak tím začneme. Je to atmosféra, léty vyzkoušená ale údajně i poněkud modifikovaná. Novináři proklínaná, prý nudná, letargická a dýchavičná. Co já na to?

Nemáme spolu sice ještě najeto až zas tolik, ale už jsem s ní v podstatě zažil dost, abych mohl popsat par prvních pocitu. Pokusím se o relativní objektivnost:
ECON režim se mi zprvu vůbec nezamlouval, ale teď ho pouštím vždy ve městě, kde stejně jezdím předpisově, na pohodu. Hlavní poznatek je, že po spuštění příjemně ztuhne plynový pedál a dovoluje citlivé dávkování. Třeba ve Focusu je plynový pedál oproti Civicu fádní, měkký, bez citu. Start-stop systém zásadně vypínám, bohužel musím vždy po nastartovaní tento úkon opakovat.

Jedna-osmička je na dálnici, v normálních rychlostech vice než dostačující… ale pravda je, že na autobahnu je ve vyšších rychlostech už trochu dýchavičná. Ale co, je to rodinný hatch, ne? Kolem 130 tahá v pohodě i na 6, když chce člověk více, podřazuje. Nad 160 už motor opravdu slyšíte a to zrychlování už není to ono. Výsledek je ale celkem podobný mému realistickému očekávaní.

Velky otazník v negativním slova smyslu přichází na okreskách, hlavně pro turbaře a dieseláky. Jestli očekáváte svižnost, ale máte chromou levou nohu a pravé zapěstí, Civica 1.8 si nekupujte. Auto s tímto motorem tak nějak nezná průměr. Buďto lze jezdit pianko, takzvaně na spotřebu… což vyvolává úsměv spolujezdců na zadních sedadlech… občas se ozve i chrápaní… nebo lze jet dost svižně… což může spolujezdcům připadat stylově až agresivní. Znamená to řadit, řadit a řadit. Mě to baví, hodně lidi ne. Řazení je perfektní, rychlosti zapadávají nádherně. Rozhodně si tady teď nehodlám hrát na nějakého „pana řidiče“, ale u atmosfér holt svižnost znamená trocha práce a mně to zkratka nevadí. Kdo do Civica přesedne z VW/ Škoda TDI, a pojede stejným stylem jako „normálně“, zabrečí nad tou novinářsky zmiňovanou letargií, kdo má rád staré dobré atmosféry, bude se pravděpodobně usmívat. Tato je jedna z posledních. Toto pravidlo ale platí i pro velikány jako je Mustang nebo starší M3 bez turba, tam se ale bavíme o úplně jiných rychlostech a podmínkách.

Co se týče zvuku motoru, tedy spíše jeho absence… to lze považovat za drobnější zklamání. Na neutrál zvuk zvenčí vzdáleně připomíná tříválec, ale zevnitř není slyšet vůbec. Při klidné jízdě je nezřejmější zvuk letních pneumatik na hladkém asfaltu a čmelák letící v poli vedle silnice. Když se přitlačí na pilu, motor vydává trochu zvláštní dunivý zvuk. Musím podotknout, že tímto mě ten motor dráždí. Pozitivně! Jeho lineární tah a neměnící se (poněkud) fádní dunění mě osobně provokuje a nutí mě mu ještě přiložit. Skoro jako bych doufal v něco lepšího v ještě trochu vyšších otáčkách. Je to nenápadný masochista, který si říká o ztrestání, ale u toho to také tak nějak končí. Ale tím, že se bavíme o rodinném hatchbaku, nepřekvapuje mě to.

Jedna věc mě ale uklidňuje, nejsem v tom totiž sám. Slyšeli jste teď někdy poslední dobou monopost F1? Nebo závodní dieselovou placku od Audi? Nebo jste si v Cliu RS museli vybírat, jaký zvuk motoru vám bude rádio přenášet? Tak vidíte… na mechanický rámus a řev se již u většiny aut bohužel nehraje.

Spotřeba:

Když jsem nedávno koukal na FIA WEC a komentátor stále opakovaně zdůrazňoval údaje o „účinnosti“ agregátu a spotřebě závodních speciálů, pochopil jsem, že se doba opravdu změnila. Motory se zmenšují, turba se stávají normou, spotřeba (alespoň na papíře) klesá. Na červené je nejvíce slyšet funící cyklista, při oranžové se koně pod kapotou oklepou a probudí k životu, to díky start-stop systémům. Ale vlastně proč ne? Proč neušetřit par halířů a trochu té přírody, že? Já osobně s tím mam jen jeden zásadní problém, totiž obsah té závorky o pár řádků výše. Znám až moc lidi co vyjádřili zklamaní nad (někdy propastným) rozdílem mezi udávanou spotřebou výrobce a realitou. S benzínovou Hondou je to jednoduché, prostě, žere přesně tolik kolik mi v prodejně řekli a basta – palubní počítač je sice trochu optimistou (ve kterém aute není), ale za hodnotu více než 7.5l/100 se fakt nedostanete. Skromný tedy zrovna není, ale ani si na to nehraje, což je mi vlastně docela sympatické. Na měření decilitrů tu máme 1.6 i-dtec.

Jak jezdí:

Člověk dostane to, co si vybere a koupí, ale vždy doufá v lepší výsledek. Když máte Lotus nebo Porschatko a vedle něj přeplněný košík z Makra, tiše zaklejete. Když máte rodinné auto a vřítíte se do zatáčky, s kufrem plným obsahem košíku z Makra, opět zaklejete. Auto se pravděpodobně nakloní, znejistí, nákup se vysype ve velkém kufru a je po zábavě.
Tím říkám, že od Civica jsem dostal to, co jsem čekal. Rozhodně nezklamal. V malých rychlostech tlumí nerovnosti dobře. Ve vyšších je hodně závislý na povrchu. Na hladké okresce a na dálnici se odmění vyrovnanou, ujišťující a předvídatelnou klidnou jízdou. V zatáčkách umí byt i dost rychlý, což mě mile překvapilo. Je i zábavný. Jakmile se ale objeví zásadnější nerovnosti, projeví se jeho tvrdost. Umí i nepříjemně odskočit. Na hrubé dálnici trochu ztrácí jistotu a posilovač řízení se zdá trochu „měkký“. Identické chování jsem zažil v několika Volvech, nesrovnávám, přirovnávám.

Projeli jsme společně už téměř celou Evropu a já se při tom, i přes všechny menší neduhy, vždy celkem dobře bavil. Hlavně když jsem se pomotával serpentinami v jižní Francii a horskými cestami ve Švýcarsku. Dojel jsem i Vaduzu. Vždy měl dost síly a elánu a podvozek by vždy snesl ještě mnohem horší zacházení. Na staré dobré české okresce taky nezklamal, fakt jsem se již několikrát hodně dobře projel... ale na nerovnostech jsem musel byt obezřetnější. Jo a jedna poznámka, ač jsem se snažil, v zatáčce mi ho ještě nepodařilo výrazněji rozhodit. Dokonce jsem ještě neslyšel ani písknutí od pneumatik. Ale možná mam jen pud sebezáchovy nastaven níže.

Interiér:

Vnější klika dveří působí dobře, na rozdíl od předchůdce – tam jsem mel po uchopení nutkání dát majiteli, kamarádovi, číslo mé pojistky „na blbost“. Dveře se zavírají znamenitě, pěkně tlumeně. Kufr tak tlumeně, že s ním musí člověk občas vice třísknout, jinak se nedovře pořádně. Zadní dveře se pořád otvírají do nevídaného uhlu, díra na hlavu je trochu vykouslejší než u minulé generace. Magic Seats jsou příjemná vychytávka. Hlavně ale proto, ze si cestující v plném autě mohou dat věci, třeba bágl, „pod sebe“ jelikož je tam dostatek místa.

Přední sedadla jsou pohodlná, mají dobře boční vedeni a neboli z nich záda. Posez byl mnohými kritizován, prý se v Civicu sedí jako na bidélku. Blbost. Nádrž pod sedadly sice je, ale rozhodně nesedím výše než v jiných autech, pocitově spíše i níže.

Palubka je kapitola sama pro sebe. Kamarád měl kdysi Toyotku s digitálním tachometrem uprostřed. Známého sedmička promítá vše na sklo. Obojí mi vždy tak nějak vadilo. Když jsem se v minulosti občas svezl s rychlými auty, vždy mě bavilo při zrychlování sledovat rychlost ručičky otáčkoměru versus ručičky rychloměru. Tak to ma být, říkal jsem si. A změnil jsem názor. Otáčkoměr uprostřed, výborně podsvětlen, je fajn. Digitální rychloměr těsně nad volantem je taky fajn. Po tom co se čeští novináři mohli zbláznit z údajně úděsné ergonomie, cíleně jsem hledal chyby… a našel opravdu jen jednu: ukazatel dojezdu, čas výletu a průměrná spotřeba není úplně optimální, ale zase ne vysloveně špatná. Řadící paka je tam kde by ji i slepec našel, to samé rádio s tlačítky velikosti Zemanova „aligátora“.

Co se týče zpracování interiéru, o Japoncích jsem mel vždy trochu pochybnosti. 8. generace Civica byla, co se týče designu pozitivní úlet, ale zpracování podle mě pokulhávalo. 9. Generace mela znamenat revoluci, tedy podle Hondy. Neznamenala, ale je to ale lepší. Většina palubky je sice měkčená, ale střední panel je stále tvořen z několika tvrdých plastů.

Kamen úrazu jsou ale dveře, respektive řidičovo madlo, které vydává podivné zvuky již teď u celkem nového vozu. Úplně nejhorší, a za to bych fackoval, je plastík uvnitř klik dveří zevnitř, který je již z výroby upevněn dosti volně a vibruje již od prvního kilometru. Nechápu.

No a jedno téma na závěr, výhled ven. Přední okno ma správný aerodynamicky sklon a málo se špiní. Zpětná zrcátka jsou obří a usnadňují výhled vzad. Přepůlení zadního okna jsem si při jízdě vpřed snad ještě nevšiml, jen se občas to menší okénko trochu více špiní. Horší je to občas ve městě, s výhledem „těsně vedle za sebe“, kdy překazí široký zadní sloupek a poněkud vylezlé zadní světlo. Při parkovaní velice pomáhá parkovací kamerka, kterou jsem doposud tolik pohrdal.

Design:
Toto auto jsem úplně poprvé viděl zespodu. Ne, není to vtip. Když ho představovali na autosalonu, viselo a nějaký dobrodinec ho tak nafotil. Asi ho zaujalo, jelikož je neobvykle zaplastované. To údajně pomáhá aerodynamice, ale i zabraňuje odštípávání laku a následné korozi– sůl a kaménky naráží na plast dříve než na plech.

Zkoumal jsem dál a objevil auto, které bylo přinejmenším zajímavé, i když ne úplně pěkné. Subjektivně, tak jako předchozí UFO, se Civic lišil ode všech. Golf je vytříbená oblíbená klasika, Mini je super retro, nový Leon je velice povedený Seat, BMW a Audi mimo rozpočet… a novy Focus tak nějak iritující, zmatený a plny nepovedených detailu. A to mám Fordy rád. Rapid je malá zlevněná Octávka a Hyundeee se drolí pod rukama, doslova! Znám par vlastníků, kterým se u nového vozu rozdrolil volant… prý agresivní pot.

S každým pohledem se mi víc a víc líbil, to proto, že jsem ho začínal chápat. Vše je uzpůsobeno aerodynamice, tedy jejímu odporu, která je na úrovni Nissanu R32… a to mluvíme o průměrném rodinném hatchbacku! Obří kufr je dokonale schován v buclatém zadečku… auto se nešpiní, jelikož ho obtékající vzduch čistí… blatníky jsou elegantně tvarované, toho si člověk všimne až na slunci… smysl pro detail, třeba ty male ploutvičky na zadních blatnicích… a pak jsou tu ty proklínané zadní světla, (ne)oblíbená část Civica. Na fotkách vypadají, že jsou tam tak nějak navíc. Nejsou. Zakoukejte se na auto z více úhlů a (snad) uvidíte tu linii… Co se týče kol, honďácké sedmnáctky jsem nechal na zimu a na léto koupil disky tmavé… Ted už jsem ale opravdu ulétl do subjektivity, omlouvám se.

Shrnutí:

Civic 9G je poněkud neobvyklé auto na které si možná Český zákazník nikdy nezvykne. Je trochu moc jiný, než na co jsme zvyklí u koncernových vozu, v dobrém i ve zlém. Vyžaduje trochu porozumění a pochopení. Design je dle mého názoru hodně povedený, dynamický, hlavně v červené barvě. Chápu ale odpůrce. Motor průměrného řidiče nezklame, je svižný a nevysaje vám peněženku, ale mohl by byt i silnější. Na druhou stranu, dat do rodinného hatchbaku moderní doby atmosférický dvoulitr už by byl opravdu asi trochu ústřel. A pridat turbo? To už by zas nebyla Honda. Bláznit se bude až v CTR. Podvozek je tvrdšího rázu, ale nerovnosti tlumí dobře. Na nerovném povrchu, hlavně ve vyšších rychlostech, trpí jakousi nejistotou. Řízení by mohlo byt vytříbenější. Interiér je příjemný, ale ma své mouchy co se týče zpracování. Reálná cena oproti katalogové, a v porovnání s konkurencí, velice mile překvapí.

Silné stránky

Netradiční design, velký zavazadlový prostor, Magic Seats, klasická atmosfera.

Slabé stránky

V interiéru tu a tam něco zarezonuje...

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Máme za sebou 1. servis - výměna oleje, filtru a geometrie. Vstřícné jednání, rychlá práce a solidní cena. Spokojenost.