Renault Mégane RL 1.4 e

Hodnoceno: 12× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Jako každý správný kluk, kterého baví auta od mala, jsem si udělal papíry hned, jak to jen šlo. Tedy 3. ledna 2016 jsem poprvé navštívil autoškolu a zhruba týden na to jsem poprvé usedal za volant béžové Fabie 3. generace, která pod kapotou vozila nejslabší tříválec 1.0 MPI se 44 kW.
Vedle mě nejčastěji sedával starší pán drobné asketické postavy, plešatý, vždy vybaven brýlemi a pruhovaným svetrem. Byl to takový ten řidič ze staré školy. Prakticky celý svůj profesní život strávil za volantem. Byl poměrně přísný a nutno dodat, že i dost vznětlivý, nicméně díky němu jsem vybaven vědomostmi, které jen tak někdo v autoškole nedostane.
Autoškolu jsem úspěšně zakončil 17. března a od 31. března usedám za volant už bez krabice na střeše. Strašně rád řídim :).

No a přišla mi na mysl myšlenka, že bych si konečně mohl pořídit nějaké skutečné auto, moje auto, i když jsem si nikdy nemyslel, že to bude už v 18. Inzeráty jsem měl projduté křížem krážem už před tím. Teď zbývalo rozhodnout co, za kolik a taky svůj úmysl oznámit nadřízeným (lépe rozumějte pánům rodičům). Už celá léta (zní to komicky vzhledem k tomu, kolik mi je) toužím po tom, že si pořídím nějakou starou vránu. Ze všeho nejraděj bych nějakou Škodovku "olympijské kladivo" (zadomotorovku), konkrétně 100 nebo 110 L, kterou jsme doma léta měli a kterou děda před 12 lety náležitě oplakal. Jenže tenhle sen vzhledem k cenám zachovalejších strojů není momentálně úplně reálný, navíc takové auto není na běžné ježdění, že. No, co naplat, začal jsem se poohlížet po něčem rozumnějším.
První nabídku nádherné stříbrné Felicie LXi z roku 95 s 91 tisíci na tachometru jsem prošvihnul, páč jsem jelito a špatně jsem si opsal číslo z inzerátu. Třídveřové modrozelené Punto 1.1 z roku 95 za přepis a ekodaň jsem nechtěl, hledal jsem něco praktičtějšího a méně kvetoucího.
Pak se mi to rozleželo, že to auto vlastně nepotřebuju a tak... Mezitím jsem měl ještě nějaké další nabídky, až nakonec přišla ta pravá... nabídka samozřejmě :). Bylo to ve vsi a majitel byl docela sympaťák. Poprvé jsem viděl svoje budoucí první auto a říkal jsem si, že za zkoušku přece nic nedám. Jenže Megane se mi zalíbil. Co na tom, že to je jenom holobyt RL, jednačtyřka, že je starší než já, že je poškrábanej, kvete jak jarní louka a má díru v prahu (zajímalo by mě, kterej diletant vymyslel, že se auta v servise budou zvedat za lemy prahů...). Nutno dodat, že jakožto pefekcionalista a detailista z toho nejsem nadšenej, ale alespoň část problémů se dá odstaranit, protože přece všechno jde, když se chce.
Po týdnu usilovného přemýšlení jsem se rozhodl, že do toho jdu, no a 9. listopadu 2016 jsem se oficiálně stal majitelem osobního vozu a zapsal se tak do dějin jako jeden z těch kluků, kteří měli dřív auto než holku :D.
Věděl jsem, že do něj budu muset investovat, ale kdo by čekal něco jiného od auta za 8000? Náhodou, za tu cenu je to úžásná věc. Těžko se mi to přiznává, ale asi ho už mám vážně rád, i když to je jen obyčejnej starej francouzskej mainstream jak poleno.

Ale teď k věci.

Názor 18-ti letého kluka na jeho první auto, které koupil 3 měsíce před sepsáním této slohové práce.

Renault Megane se světu ukázal v roce 1995, byl nástupcem Renaultu 19. Z počátku se vyráběl jako 5-dveřový hatchback, sedan Classic a coupé Coach. Náhradníkem kombi měl být Megane Scenic, uvedený na trh roku 1996, nicméně po faceliftu v roce 1999 se situace ubírala jiným směrem a tak dnes známe i kombi Grandtour. Facelift Megane omladil, nejvýrazněji se změnila příď, byly zde nové čiré jednodílné kapkovité světlomety, kapota nově vyplňovala celý prostor mezi nimi, logo zůstalo uprostřed a rozděluje větrací otvor. Na nárazníku jsou hlavní změnou kulaté mlhovky a větší nasávací otvor. Zmizelo také lízátko. V Interiéru se měnil pouze volant a materiály. Vzadu byly tmavé kryty světlometů s menší červenou plochou nahrazeny konvenčními červenými s bílou. Výroba Meganu první generace skončila roku 2002, Scénic vydržel o něco déle.
Můj Louis je tedy předfaceliftový Megane první generace, nejběžnější petidveřový hatchback. Poprvé byl registrován do provozu 16.10.1997 v České Republice. Já bych měl být 4. majitel. Ti předchozí s ním najeli dohromady sakum prásk téměř 190 000 km. Když si člověk představí, že to auto skoro pětkrát objelo zeměkouli po českejch tankodromech, je to skoro k pláči. Nicméně je to vůz francouzský, tzn. zaměřený na komfort a tím pádem měkčí, takže by to měl ustát.


Exteriér
Tmavomodrá metalíza mu docela sluší.
Megane první generace působí na první dojem v porovnání s konkurencí přinejmenším zajímavě a originálně. Je přece z Francie... Zachovává proporce i základní znaky Renaultu 19 po faceliftu. Za vše jmenujme např. velmi šikmé zadní okno, které je sice efektní a nejspíš i aerodynamicky přínosné, ale poněkud méně praktické. Celkově je karoserie pojata ne úplně tradičně…
Megane působí poměrně nízký, má poměrně dlouhou klínovitou originálně pojatou příď. Hlavním poznávacím znamením je výrazně rozdělený sací otvor mezi světlomety (tzv. ptačí zobák), v jehož středu je umístěno logo. Celá kompozice je vlastně tvořena jednou jedinou linkou, respektive dvěma, zrcadlově otočenými. Vychází jakoby zpod kapoty na vnitřní straně světlometu, tvoří jeho lichoběžníkový tvar a pokračuje do boku kolem protáhlého blikače zpět na spodní hranu kapoty, plynule se svažuje ke středu, kde se zase prudce obrací ven (v roce 1995 neobvyklá hra s křivkou). Tady úplně nenavazuje asi o 2 cm…co na to říct…Francie. :D Jinak ale v podstatě pokračuje nahoru, odděluje světlomet od blikače a tvoří spáru kapoty a blatníku.
Nárazník má širokou lištu a dole obdélníkový sací otvor na obou stranách zakončený půloválnými mlhovkami…normálně…já mám RL, takže jenom plastové kryty, žádné mlhovky, nic, bída…
Z profilu, kromě od střechy plynule klesajícího zadního okna, nejvíc zaujme poměrně bohaté prosklení, které svojí spodní hranou míří jakoby k odtrhové hraně víka zavazadelníku, ale obrací se plynule kolem okna zase nahoru a zpět dopředu. Podobnou hranu, jaká se tady objevuje na předním blatníku a těsně před koncovou svítilnou se ztrácí, najdeme už třeba na Renaultu 16. Pod ní je ještě poměrně výrazná otěrová lišta, na které najdeme z jedné strany označení výbavy, na druhé motorizaci. A pak tu jsou ta utopená malá kola, ale o tom později.
Zaujmou i zadní svítilny. Megane prostě pochází z dob módy svítilen z udírny. Kdo měl kouřovky na Favoritu, byl přece king. Nikdo se ale neodvážil jít tak daleko jako Renault. Tady větší plochu tvoří právě tmavá barva, kde se skrývá blikač a světlo zpátečky (ještě výrazněji právě u předchozí R 19). Zbytek se musel vejít do malého oválu dole. Ten má dvě linie - vnější a vnitřní (odrazka), což je zajímavý detail. Tmavé světlomety mají svoje výhody, znamení o změně směru je na nich docela dobře vidět i za ostrého slunce. Myslím, že svítilny ladí ke zbytku celkem dobře, ač se jejich kouřovost a čtverečkový rastr může dnes zdát poněkud archaický. Zajímavý detail je i jakési propadnutí červeného oválu oproti zbytku svítilny.


Interiér
Tak pojďme dovnitř. Nejdřív se trefit do zámku, je dost nízko. U mého Meganu je měněný zámek, protože se v něm "vysypaly" nějaké plastové díly, takže mám tři klíče…od dveří, od zapalování a od zpátečky, asi nějakej zámečnickej národní umělec.
Dveře mají dvojité těsnění kolem rámů oken. Zvuk při zavření dveří působí překvapivě hodnotně (navíc vzhledem k stáří), daleko lépe než u většího Scénicu, nicméně je pravda, že ten má dveře větší a tím pádem i těžší.

Uvnitř Vás uvítá sympaticky oblý celošedý interiér z tvrdých plastů…prostě devadesátky…a teď se podržte…s čalouněním s jakýmisi zarudlými žížalami. Prostě v modrém autě je šedočervené čalounění. Pořád ale lepší než červená Punta druhé generace se sytě modrými sedačkami a klíčkem.
Prvním překvapením ve verzi RL je hlavně trochu oldschoolový dvouramenný volant, který právě u RL není nastavitelný ani výškově. Má airbag, ale věnec je prostě uchycený jen ve dvou bodech, stačí to a na věnci je víc prostoru pro ruce při točení ve městě.
Palubní deska je vcelku elegantní, tvoří ji jenom pár oblých křivek, ale docela zajímavě vedených, ostatně podobně jako v exteriéru. Horní díl palubky je tmavě šedý, spodní je světlejší, všechno tvrdé jak beton (po faceliftu nahoře měkčený). Zpracování je vcelku ucházející, palubní deska nevrže ani neklepe, ale 19 let je…19 let. Ergonomie je docela dobrá, byť po francouzsku. Pro veškeré osvětlení levá páčka pod volantem, pro stěrače pravá. Veškeré ovladače jsou dobře dosažitelné bez natahování se jak při věšení prádla. Jediné, co není úplně logické je umístění výstražných blinkrů úplně vpravo, kdesi u kolene spolujezdce.
Ovládání topení/ventilace je klasicky řešeno třemi kruhovými ovladači s poněkud tužším a značně mechanickým chodem. Nad ním je umístěno rádio, v mém Meganu předchozí majitel původní na kazety (pokud tu bylo) vyměnil za modernější Sencor, který sice se 4 reproduktory Sony hraje dobře, ale jeho displej už mi vypálil díru do sítnice. Odkládací prostory jsou relativně dobře dimenzované – ve dveřích jsou poměrně rozměrné kapsy, do kterých 1,5 litrovou láhev dáte…zmačkanou, jinak ne (0,7 max.). Pak je tu poměrně velký prostor před řadicí pákou, docela hluboký prostor nad výdechy ventilace, kde mají vyšší verze displej rádia, digi hodiny a venkovní teploměr, kam se mi pěkně vejde mobil i s peněženkou. Dále ještě docela velká osvětlená přihrádka před spolujezdcem a nad ní ještě štěrbina na drobnosti, kde je u vyšších výbav bílej pytel pro spolujezdce.
Přístrojový štít má poměrně dobře čitelnou grafiku a docela příjemné oranžové podsvícení, i když k moderně má daleko. U RL místo otáčkoměru samozřejmě velké analogové hodiny. :)
Sedačky, no, to je trochu horší. Chcete vědět, jak se na nich sedí? Vezměte si lavor a hoďte na něj nějaký více vycpaný tužší polštář, voilà, máte sedák v Meganu. Ano, sedačky jsou měkčí, sedák by mohl být delší, boční vedení ano, ale měkké, sedí se přiměřeně vysoko, výškově stavitelné nejsou. Naštěstí je v Meganu hlavová opěrka od slova opírat. Tedy, když sedím normálně, opěrky se nedotýkám, ale když se chci opřít, nemusim čumět do stropu, prostě tak jak to má být.
Dozadu se za sebe posadím s dostatečnou rezervou, chodidla lze strčit pod přední sedačky, místo mám i nad hlavou (mám 178cm). Zajímavostí je, že i na prostřední místo tehdy Renault montoval tříbodový pás a to i u RL, ale není tu hlavová opěrka.
Jedna věc mě v interiéru ale hodně štve, když zatopím, pravá ruka se mi ohřeje hned, za to levá mrzne, levý výdech je totiž dál a méně fouká, možná vadný ventilátor.

Zavazadelník má poněkud výše umístěnou hranu, podlaha je utopená kus pod ní, stará klasika. V RL je všude koberec, hledat nějaké kapsy je marnost, ztráta času (alespoň u RL). Přesto ale po zavazadelníku povinná výbava nelétá, kam se jí zachce, na obou stranách je gumový pásek, kterým se připne. Objem i využitelnost zavazadelníku jsou relativně dobré. Kolik to jen bylo…348 l? Prostě OK :D

Závěrem této pasáže bych si dovolil kompletní seznam výbavy mého vozu základního stupně RL:
- airbag řidiče
- autorádio se 4 reproduktory
- analogové hodiny v kapličce přístorojů
- imobilizér
- centrální zamykání
- posilovač řízení
- tažné zařízení (doplněno)
- vzadu 3x tříbodový pás, 2 hlavové opěrky
- kola ocelová 13"
- 4x kličkotronik (manuálně ovládaná okna)
- manuálně ovládaná zrcátka
(tzn. bez mlhovek, otáčkoměru, ABS, výškového nastavování volantu, výškového nastavování sedaček, klimy,...)
Ne, nevadí mi to, více by mi vadilo vozit něco z toho v autě nefunkčního.

Baví to ještě někoho číst? :D


Jízda
Pod kapotou klape zážehová osmiventilová jedna - čtyřka (konkrétně 1.4 e, nejslabší byl 1.4 s 51 kW) s pětasedmdesáti už trochu přichromlými francouzskými herkami (55 kW…před 19 lety). Je to motor konstrukčně starší, ale relativně jednoduchý, spolehlivý, odolný a překvapivě pružný (65 km/h na 5 není problém). Disponuje jednobodovým nepřímým vstřikováním. Vrčí si tam poměrně tiše, umí i trochu zadunět, ale to jen když se podtočí nebo kousek nad volnoběhem. Na 1090 kg pohotovostní hmotnosti 55 kW relativně stačí, pro představu – poměr je podobný jako u Felicie Combi 1.6 MPI, ta má 1100 kg a motor o dvě deci větší se stejným výkonem. I maximální rychlost 170 km/h by měla být stejná. Tedy dynamika na první ježdění po vsích dostačující. Horší to je ve chvíli, když s vámi v autě jedou ještě tři dospělí, třeba z Mohelnice na Moravskou Třebovou po silnici I/35, to znamená spíše pomalý pruh a v nejprudší části až 65 km/h na 3. rychlostní stupeň s kamionem v zádech.
V pomalejších pasážích silnic nižších tříd se ale s Meganem dá jet taky slušná „pila“, když chci, brzda nejsem, spíš naopak. Podvozek Meganu je sice celkově měkčí (Golf je proti němu prkno), ale díky nižší stavbě se až tak katastrofálně nenaklání a i na poměrně úzkých pneumatikách (175/70 R13) docela dobře drží. Nutno dodat, že na tom má podíl i nejlehčí v Meganu nabízený motor. Na limit jsem se samozřejmě ještě nedostal, kdo by to taky schválně zkoušel u 19 let starýho auta?
Malá kola jsou na Megane prostě…malá. Nejlepší Megany obouvaly i šestnáctky a podle toho RL, navíc s černými nárazníky, vypadá. Na druhou stranu vysoký profil pneu přináší docela dobrou míru komfortu, tedy dokud nepřijdou díry větší, než samotná kola. V TP zapsanou možností je i užití větších kol 175/65 R14, má ale cenu je kupovat, když mám dvě sady originálních plechových 13’’, na které jsou i o něco levnější pneu?

Megane prostě nabízí dostatečnou jistotu v kombinaci s dobrým komfortem, který byl dřív tak obvyklý. Samozřejmě si jako pravý Francouz na plynulých nerovnostech pěkně houpne a na těch velkých a krátkých si trochu bouchne, na čemž nejspíš mají podíl i už trochu unavené tlumiče.

Pozice za volantem mi vyhovuje, našel jsem ji velmi rychle i přesto, že je volant pevný a sedačka není výškově stavitelná. U většího Scénicu si připadám jak na židli s pokrčenýma nohama, vysoko jak na bidýlku a s volantem daleko, navíc sklopeným jak v dodávce. Ve Felicii jsem měl problém přesně opačný, vadilo mi, že sedím hodně nízko nad hranou oken, s nohama nataženýma jak v rakvi a volantem únavně blízko hrudníku. Čelní okno je také nějak moc blízko… V Meganu je to tak akorát.
Volant je příjemně velký, menší než tříramenný u Scénicu a Meganu FL, ale s tlustším věncem než u Felicie i obou zmíněných Renaultů.
Bohužel, co se týká citu v řízení, zlatá Felicia bez posilovače… Opravdu, řízení je jedna z věcí, na kterou jsem si zvykal snad nejdéle (podobně jako u Scénicu). Připadám si trochu, jak kdybych vedl nebožtíka na jeho vlastní funus a to je opravdu škoda. Bez citu, zbytečně lehké, přeposilované, prostě zase Francie. Jeho převod se navíc opravdu nedá označit za strmý, přesto je ale řízení překvapivě přesné a reaguje bezprostředně.
Kromě toho se s Meganem jezdí vážně docela dobře.

Brzdy mají spíše vlažnější nástup, ale zle nebrzdí. V konfrontaci se Scénicem jsem se ale přesvědčil o tom, že mi absence ABS v mém Meganu vlastně vyhovuje víc.

Řazení – oproti Scénicu 1.6 16V má Megane 1.4 e dráhy řadicí páky značně delší a blíž u sebe, řazení je ale přesnější, solidněji působící, celkově méně rozevláté. V převodovce budou možná už trochu opotřebené synchrony (a vlastně celá převodovka), meziplyn už jsem se ale dávno naučil (vzhledem k délce mé řidičské praxe), takže si poradím. Tvar řadicí páky mi nevadí, víc mi vadí pojistka zpátečky v podobě kroužku, ale dá se zvyknout.

Hluk na palubě je, vzhledem ke stáří a zaměření vozu, přiměřený. Nejvíc je slyšet hluk od kol a podvozku (vpředu klasický McPherson, vzadu vlečená náprava, ale bez pružin, s torzními tyčemi). Další místo si vydobyl aerodynamický hluk. Motor, jak jsem už psal, je opravdu tichý, jen si tak ševelí. Je to paráda. Akorát nemám otáčkoměr (RL), nevadí mi to, ale když zapnu ventilaci na nejvyšší stupeň (4), nebo nahlas radio, tak ten motor slyšet prostě není.
A tady další věc, která mi opravdu vadí – občas mi na nerovnostech povrzává a klepe opěradlo zadního sedadla, respektive v něm uchycené hlavové opěrky, to je tak protivnej zvuk…

Když jsme u té jízdy, měl bych zmínit i jízdu v noci. Podsvícení palubovky, jak je zmíněno výše, je oranžové, poměrně příjemně dimenzované. Horší je to s čelními světlomety – horší svítivost světel je prostě slabina Renaultů té doby. Dálková světla ještě ujdou, klopená jsou ale opravdu v současném provozu ve vyšších rychlostech chvílemi až možná nebezpečná – svítí málo a ne moc daleko – světlomety používají obyčejný halogen H4.


Závěr
Renault Megane 1. generace (před FL) se v současné době pomalu ale jistě blíží ke svému cenovému dnu, nejstarším kouskům je dnes skoro 22 let. Stává se levným tipem na přibližovadlo pro začínající nebo méně náročné řidiče. Mégane může být alternativou k celé řadě vozů třeba právě od Felicie přes Fabii třeba až po Golf. Pokud to budu brát ze svého pohledu, jakožto začínajícího řidiče – oproti např. Felicii je Megane značně dospělejší, o třídu větší, modernější, bezpečnější (první získal 4 hvězdy ve své třídě v Euro NCAP), možná i o kousek úspornější a méně náchylný na korozi, ale ne všechno lze udělat doma a díly jsou dražší, Felicia má také lepší řízení. Oproti např. Golfu IV bude Megane pravděpodobně i za menší peníze v lepším stavu, je charizmatičtější, stejně bezpečný, podobně konstrukčně složitý (pro domácí opravy), ale nenabídne tak kvalitní diesel.
Celkově se Megane ve verzi s některým z osmiventilových benzinových motorů jeví jako celkem rozumná volba – prostě relativně solidně postavený, spolehlivý a trochu zajímavěji vyhlížející francouzský hatchback za nemnoho peněz.

Děkuji za pozornost a prosím o hodnocení…

Silné stránky

- pořizovací ceny
- konstrukčně starší, za to ale spolehlivý, jednoduchý a pružný osmiventilový čtyřválec s, pro základní verzi, dostačující dynamikou, který nežere peněženky
- relativní bytelnost
- prostornost interiéru i zavazadelníku
- komfortní jízdní vlastnosti s ještě dostatečnou jistotou
- ve své době skvělá bezpečnost (ovšem vykoupená větší konstrukční komplikovaností)

Slabé stránky

- špatně vyřešené podběhy - sklony ke korozi zadních lemů a přední části prahů ve spáře s blatníkem
- plastové díly v zámcích a celoplastový kryt víčka nádrže - působí křehce a má tendenci se lámat
- poněkud chudší výbava RL (airbag řidiče, autorádio) a s tím související malá kola
- horší svítivost světlometů (halogen H4)
- u Meganu občas náladová elektronika - u RL jí moc není, u mého kusu zlobilo centrální zamykání a občas nesvítí jedno světlo zpátečky (netuším proč)
- přeposilované řízení

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Zakoupeno od soukromého majitele přímo ve vesnici. O všech vážnějších závadách jsem věděl předem. Přepis proběhl rychle a bez problémů.