Toman01 (muž 49 let)

Opel Insignia Sports Tourer 2.0 turbo Sport

Hodnoceno: 79× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Recenze je psaná člověkem, co vystřídal oktávie obou generací s naftovými motory, celkově najel pár set tisíc km, ale není ani závodník, ani technik, ani si neosahal stovky různých typů a za auty na ulici se otáčí jen proto, aby se ujistil, že ho nepřejedou.

Co jsem hledal

Auto, do kterého se vejde bez rozkládání horské kolo, s naftovým, trochu silnějším motorem a pohonem 4x4 v zimě na hory, v ceníkové ceně do zhruba miliónu korun včetně DPH. Vyhrála benzínová insignie :-)


Pohled z vnějšku

Nejsem odborník přes dyzajn, fotky jsou přiložené a vkus je naprosto subjektivní věc. Mně osobně se pořád neokoukala, a to je hlavní :-) Hrát si s vizualizací barev a disků bylo možné na http://www.opel-insignia.cz/ ale už to nejde...

Uvnitř

V prvních českých recenzích se u interiéru insignie stále dokola kritizovaly tři věci. Vrzání tunelu kolem řadicí páky a přečudlíkovanost středového panelu a jeho materiál. První výtka - ano, hlavně v zimě, když auto parkované venku vymrzne, to vrže, ale není to žádná tragédie. Někde kole 1500 otáčkách taky občas rezonuje celá palubka. Čudlíky jsou naprosto v pohodě a zvyknul jsem si na ně doslova za pár minut. S výtkou na materiál musím bohužel souhlasit. Pokud prst není dokonale suchý, zanechá na čudlíku otisk. Lacině na mě ale jejich vzhled nepůsobí.
Posádka vpředu má dostatek místa, i když asi ne tolik, jak by odpovídalo velikosti auta.
Sportovní sedadla jsou příjemně tvrdá i tvarovaná, dokonce údajně v Německu získala nějakou cenu od ortopedů. Bederní opěrka je jak výškově, tak z hlediska tvrdosti nastavitelná elektricky respektive elektropneumaticky, u spolujezdce za příplatek, ostatní parametry se v mém základním provedení nastavují mechanicky. Trochu zvláštní je nastavování sklonu opěradla pomocí páky místo obvyklejšího kolečka, kdy po uvolnění páky se opěradlo prudce překlopí vpřed a hrozí přizabitím řidiče lehčí váhy... Přední sedák má mechanicky nastavitelnou délku, ale odsunutím přední části vznikne mezera, která napoprvé divně tlačí do stehen - bylo potřeba si na to zvyknout. Vyhřívání sedadel se projeví během minuty dvou od zapnutí (mimochodem, na to vyhřívání byla svolávačka, asi někomu doslova hořelo pod zadkem) a u opěrek hlavy zase hřejě vědomí, že splňují požadavky na bezpečnost pro náraz zezadu. Zato loketní opěrka se bohužel nedá vodorovně posunovat. Pod ní je schován USB konektor, ovšem umístěn tak, že napojit do něj kabel je hračka právě jen pro děti s malými prstíky. V porovnání s oktávkou Opel trošku ušetřil na odkládacích plochách. Prostor na lahev v kapsách předních dveří, schránka na brýle ve stropě nebo držák na parkovací lístky v téhle insignii chybějí.
Výhled z vozu je někde mezi chvalitebným a dobrým, parkování s pípáky v předu i vzadu bezproblémové - pokud se tedy najde dostatečně velká díra, aby se tam při své délce vůbec vešla. Původně trochu mrzelo, že pravý stěrač vyčnívá nad spodní hranou předního skla, ale člověk si zvykne. Auto má samozatmavovací zpětná zrcátka. Tahle vymoženost proti oslňování za tmy je skvělá u vnějšího zrcátka, u vnitřního je však klasické ruční překlápění lepší. Tady člověk stále kouká přímo do reflektorů aut za sebou, byť přes to zatmavení, které se navíc nedá nijak vypnout při couvání. Vnější zrcátka mohla být kapku větší, ale zase nezpůsobují žádný hluk ani při vysokých rychlostech.
Ovládání základních provozních funkcí prakticky ničím nepřekvapilo. Stěrače i světla v rámci příplatkové výbavy fungují automaticky (k těm světlům se ještě vrátím), takže za jízdy vystačím prakticky jen s přepínáním blinkrů a velice jednoduchým ovládáním tempomatu (občas nefunguje, pak je potřeba kompletní restart vozu) na volantu, z něhož se dá jednoduše ovládat i rádio. Trošku mi vadí jen to, že palubní počítač neměří čas jízdy, přičemž oproti popisu v návodu nemá ani ruční stopky. Grafické provedení palubního počítače mi neladí s jinak povedenou přístrojovou kapličkou, v níž jsou budíky efektně orámované chromem. Základní podsvícení kapličky přístrojů je bílé, v režimu sport adaptivního podvozku červené, ovšem tuhle změnu je možné v nastavení vypnout. Podsvícení středového panelu je červené stále.
Na vrcholu středového panelu je velký barevný displej navigace, přes který se zobrazuje i všemožné nastavování palubních systémů. Není dotykový. Samotné ovládání kruhovým voličem na středovém panelu, kde volba se potvrzuje jeho stisknutím a zpět se jde přes tlačítko BACK umístěné přesně pro palec praváka, když drží ten kruhový ovladač, je až geniálně jednoduché. Další výhodou je ovládání všech nastavení v perfektní češtině včetně diakritiky.
Samotnou navigaci mám v provedení „CD“, ne „DVD“, což znamená, že dodávané CD obsahuje podrobnou mapu Česka, Polska nebo Pobaltí, ale ne třeba Německa a západní Evropy vůbec, pro kterou obsahuje jen základní silniční síť. Mapy dalších regionů lze přikoupit. Navigace se snadno ovládá, oceňuju samotné umístění displeje, že není utopený někde úplně mimo zorný úhel, velký počet zájmových míst i aktuálnost k datu koupě, hlasové povely jsou taky v češtině. Snad drobná inspirace pro výrobce do budoucna - displej má sice režim denního a nočního podsvícení, ale u toho nočního by se kromě barvy mohla automaticky změnit i intenzita, eventuelně by bylo prima, kdyby se tohle dalo mezi těmi všemi možnostmi nadefinovat. Takhle si musím po každém setmění nebo naopak rozednění hrát s ovladačem intenzity podsvícení celé přístrojové desky. Pokud jde o samotné navigování, funguje přiměřeně spolehlivě s přihlédnutím tomu, že to je pořád jen stroj s nějakým programem, vůbec neztrácí signál, docela realisticky odhaduje čas příjezdu do cíle a výborně pracuje s hlášeními o dopravní situaci vysílanými rádii. Užitečnou se ukázala i funkce umožňující snadno zablokovat libovolně dlouhý následující úsek a hledat tak rychle náhradní trasu.
Příplatková navigace obnáší i lepší audiosystém s větším počtem reproduktorů. Přehrávač CD disků už je závanem minulosti, ještě neměl a už ani nebude mít šanci se ukázat. Zvuk z přehrávače empétrojek připojeného přes USB je výborný.
Místo vzadu mám z dovolené odzkoušené a při mých 175 cm vůbec žádný problém.
Kufr je na tak velké auto opravdu relativně, což zdůrazňuji, malý, ale zatím vše potřebné pobral. To kolo se mi tam opravdu vejde, samozřejmě při sklopených zadních sedačkách, paradoxně to ale skoro vůbec nevyužívám, protože namontovat nosič na přičník s T-profilem je otázkou dvou minut. Plusem pro pohodlí je podlaha kufru zarovnaná s hranou nárazníku, což ale zase ubírá na využitelné výšce, naopak sklopením zadních sedaček úplně rovná plocha nevznikne. Horní hrana nárazníku je uzpůsobená na sednutí, když se třeba chcete přezout do lyžáků nebo bruslí, ale špiní se studí :-) Ovšem nepochopím, že v kufru není jediný háček... Sadu FlexOrganizér, tedy sadu úchytů, bych dnes už nekupoval, nepožil jsem ji ani jednou... Protože zadní světla jsou na výklopných pátých dveřích, jsou v kufru ještě jedny „obrysovky“, ale zase na vnitří straně předních dveří nejsou pro bezpečnost v noci ani odrazky.
I v krutých mrazech auto dobře topí, jsem vyloženě nadšený z toho, že výborně hřeje i na nohy - kdysi dávno v mé oktávce tohle byla asi jedna z největších slabin. Snad největší problém celého auta vidím ve vnitřní cirkulací vzduchu, která nefunguje, jak očekávám, což je zamezit průniku zkaženého vzduchu od čmoudilů, v tunelech a podobně.
A na konec této kapitoly to nejlepší, adaptivní bi-xenonové světlomety. Technologická vymoženost, kterou si z těch zatím uvedených užívám asi nejvíc. Tlumená světla mají pět různých režimů a můžu potvrdit, že třeba mimo obec osvětlují krajnici mnohem líp než běžné xenony, na které jsem byl zvyklý (podobnost s „běžným“ pracím práškem tu opravdu nehledejte). Kromě toho se natáčejí do zatáčky podle volantu a při malých rychlostech se spuštěním blinkru nebo natočením volantu aktivuje ještě pomocné boční světlo. Přepínání mezi tlumenými a dálkovými světly je automatické díky senzoru za předním sklem a reaguje spolehlivě skoro na 100%, a to jak na auta v protisměru, tak na zadní světla aut jedoucí vpředu, byť většinou o něco pomaleji, než by zareagoval řidič. Na problikávání protijedoucích aut se ale dá zvyknout :-) Denní světla jsou v provedení z LED diod a tohle osvětlení je v automatickém režimu trvalé, ovšem nesvítí při něm zadní světla. Občas za šera nebo třeba za nerozpoznané mlhy se automat tohoto svícení drží déle, než mi připadá rozumné, a tak je lepší zapnout tlumená světla ručně.

Jízda
Začnu tím, že se startuje úplně obyčejným klíčem zapalování. Děkuju! S novotami odtud potud.
Auto má flexibilní podvozek, kdy vedle automatické zlaté střední cesty jde tlačítky volit režimy „sport“ a „komfort“. Pro režim sport lze přes palubní systém navolit, co všechno se má při jeho aktivaci změnit: tvrdost tlumičů podvozku, citlivost motoru na plyn, s větší pružností i spotřebou, účinek posilovače řízení, nastavení pohonu 4x4 s větším přenosem točivého momentu na zadní kola a barva podsvícení kapličky přístrojů. Nastavení režimu komfort měnit nejde a zjevně se týká jen měkčích tlumičů. Každopádně bez ohledu na ruční nastavení režimu jízdy se tlumiče mají v reálném čase přizpůsobovat skutečné jízdě, hlavně rychlým zatáčkám. Po čím dál víc rozbitých městských ulicích jezdím výhradně v režimu komfort, skoro jako v bavlnce – ta kola dělají své.
V zatáčkách a na suchu insignia sedí jako přibitá, tedy s ohledem na rozměry a váhu, sporťák vypadá přeci jen už na první pohled jinak. Na sněhu je ale dost nedotáčivá a je potřeba na to myslet.
Motor se dá pomalu roztáčet už od zhruba 1.000 otáček, do prudkého zrychlení třeba při předjíždění nastupuju tak od 2.000. Pružnost motoru je bezvadná. Nejde ani zdaleka o zrychlení z 0 na 100, tabulkových 7,9 s jsem neověřoval, ale o zrychlení ve vyšších rychlostech – podřadit, dupnout na plyn a vyrazit vpřed, třeba ještě ve 130. A při tom zaslechnout lehký svist turba. Jinak je motor i samotné auto výborně odhlučněné, žádný hluk od podběhů ani aerodynamický hluk.
Spotřeba hodně závisí na stylu jízdy, můj dlouhodobý celkový průměr je asi 10,5 litru, ovšem v režimu sport jezdím jen výjimečně, za odměnu :-) Palivová nádrž je na 70 litrů, tak si dojezd snadno dopočítáte. Hlavně při krátkých cestách se na spotřebě a do určité míry i na pohodlí negativně projevuje rada, kterou jsem dostal od prodejce: po dojezdu nechat motor asi půl minuty běžet na volnoběh, aby se ochladily lopatky turba, jinak údajně hrozí jejich poškození. Tak to dodržuju, většinou.
Odstupňování a přesnost manuální šestistupňové převodovky považuju za optimální, ale řazení hlavně z jedničky na dvojku mi připadá trochu delší, než by chtělo. V režimu sport se i na nízkých stupních řadí krásně plynule, jinak mám stále problém vyhnout se "škubnutí".
Ze začátku jsem dával zapravdu odborným recenzím, že řízení je trochu přeposilované, ale je to do velké míry jen otázka zvyku, protože dnes už mi to vůbec nepřijde.
Systém 4x4 zajišťuje přesně to, kvůli čemu jsem jej chtěl – relativně bezproblémovou jízdu na sněhu, a to nejen na horách, ale i ve městě, když je pořeba zaparkovat na neuklizeném parkovišti se sněhem. To relativně poukazuje na už výše zmíněnou nedotáčivost.
Brzdy - nemám srovnání, takže bez výhrad

Příplatková výbava
Adaptivní bi-xenony včetně samozatmavovacích zpětných zrcátek a dešťového senzoru stěračů
Seřiditelná bederní opěrka u spolujezdce
Vyhřívaná přední sedadla
Zásuvka na 230 V
Vestavěná CD navigace
Dvouzónová klimatizace
Úchyty a držáky do kufru (Flex Organizér)
Pohon 4x4

Silné stránky

• subjektivně vzhled
• výsledky v bezpečnostních testech
• jízdní vlastnosti a výkon motoru, zrychlení i ve vyšších rychlostech
• navzdory (nebo díky?) čudlíkům velmi jednoduché, až intuitivní ovládání všech funkcí
• bezpečnost zabudované navigace, kterou narozdíl od modulů u některých konkurentů nejde ukrást
• výborné světlomety
• výborné odhlučnění
• cena základu i příplatkových prvků

Slabé stránky

• nutnost čekat s vypnutím motoru po dojezdu
• chybějící háčky v kufru, nedostatek odkládacích prostor, pevná loketní opěrka
• vyšší spotřeba
• kvůli rozměrům horší „parkovatelnost“
• nefungující vnitřní cirkulace

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

S krátkým časovým odstupem na autě vznikly vinou jiných řidičů při běžném parkování v pražských ulicích dvě škody – prasklý přední nárazník a lehce promáčklé zadní dveře. Obě v rámci jedné návštěvy opravili v Auto Staiger kompletní výměnou těchto dílů. Kromě drobného nedodělku, který na první pohled nebyl vidět a který pak dodatečně vyřešili na počkání, jsem byl naprosto spokojený, s personálem i kvalitou práce.

Únor - březen 2011
Mráz, sníh a led zřejmě nesvědčí adaptivním světlometům, odešla jejich řídicí jednotka - světla se natáčela, ale nenaklápěla. 2 návštěvy v servisu Auto Staiger (řídící jednotku museli objednat) spojené s roční servisní prohlídkou problém vyřešily. Při obou bezplatných návštěvách auto navíc umyli a vyčistili interiér. Oceňuju i to, že se tam objednám na konkrétní hodinu a pak je to bez čekání.

Konec 2011
Po běžném ročním servisu nutná ještě dodatečná návštěva kvůli svolávačce na vyhřívání sedadel