Honda Accord CD7 2,2i

Hodnoceno: 11× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Poté co se dva roky nazpět moje Sierra odebrala na věčnost v rukou mé přítelkyně, která naštěstí ze zničeného a převráceného vozu vyšla po svých jen s lehkým šokem (zdravím tímto řidiče neidentfikovaného vozu, který tehdy na E55 asi v jednu ráno předjížděl kamion přes horizont a dvojitou čáru a přeju mu spoustu šťastných kilometrů bez dalšího ohrožování ostatních na životě a majetku), jsem začal řešit náhradu. Auta.

Vzhledem k dost omezeným prostředkům, které jsem v tu dobu mohl postrádat, jsem hledal především spolehlivost a rozumné provozní náklady. Po nějaké době jsem dospěl k Hondě a ve finále jsem řešil Civic 6.generace a Accord generace páté. Oba modely splňují podmínku spolehlivost beze zbytku a k tomu přidávají velmi příjemné jízdní výkony, přitažlivý design a dobré jízdní vlastnosti. Civica jsem hledal s atmosférickou 1,5VTEC, Accord s 2,2 VTEC či 2,2i. Jakkoli mi byl Civic sympatický a jedenapůka od 4,000rpm plná síly a života, Accord je prostě větší auto, stejných výkonů dosahuje s viditelně nižším úsilím a převézt čtyři lidi mu nečiní žádné potíže. A taky v té době stál zhruba polovinu toho, co daný Civic. Ve verzi coupe má navíc velmi zdařilý design, byť na úkor praktičnosti. Po několika prohlídkách a svezeních jsem volil Accord coupé CD7 s jedinou dostupnou motorizací - atmosférickým čtyřválcem o objemu 2157cm3 a výkonu 150 koní, bez VTECu. Prodávající byl celkem příjemný, na místní poměry upřímný, vypadalo, že nic nezamlčoval a o všechny informace se ochotně podělil. O ceně jsme nakonec také rozumně podiskutovali, čili v celku spokojenost. S odstupem času si říkám, že prohlídka auta byla krátká, probíhala za umělého osvětlení a neodhalila tím pádem spoustu škrábanců, aj. prohřešků proti kosmetice a proti dobrému technickému stavu, ale to už se nedá holt nic dělat. Příště bych snad mohl být o něco chytřejší.

Vůz je tedy poháněn přes pětistupňovou manuální převodovku atmosférickou "dvadvojkou", má pouze jeden pár dveří a výbavu víceméně na maximu toho, co tato auta mohla mít. Od střešního okna, přes tempomat po "vše v elektrice" a to prosím i včetně sedadla řidiče, resp.jeho výškového nastavení. Můj Accord stojí na letních 17", které obouvají Pirelli Cinturato P7 225/45/17 a v zimě na originálních 15" Honda alu kolech s Pirelli Snowsport 205/60/15. Mimochodem, pneumatiky byly první větší investicí, která mě s autem čekala. Když nepočítám asi pět tisích chechtáků ze přepis, ekologický poplatek a výměnu oleje. Na Pirelli nemůžu říct jediné špatné slovo, za své peníze s nimi dostává kupující velmi dobrou protihodnotu, pneu mají za všech okolností dobrý grip, drží dobře stopu, na sněhu si vedou velmi zdatně a to vše při zachování nízkého opotřebení, kdy po dvou sezónách a cca 15tkm na každé sadě si zachovávají 80+% vzorku. Spotřeba je kupodivu na nasazených pneu celkem nezávislá, i když tipuji, že ty letní dvěstěpětadvacítky se přeci jen nějakou desetinkou navíc na spotřebě podílí.

Co se týče oné proklamované spolehlivosti...nejsem zklamán. Auto bylo kupováno v celkem ucházejícím stavu, který sice po stránce "kosmetiky" odpovídal stáří, ale po stránce technické vypadalo k světu. Podvozek, brzdy, motor, vše v pořádku, při jízdě se nikde nic neozývalo, vše šlapalo, jak mělo. Co na tomto místě Hondě vytknout musím, jsou potíže s elektrikou. Respektive s kontakty všeobecně. Odtud také pochází jediné dvě závady nad rámec bežného opotřebení - a sice nejprve mi odešel kontakt/kontakty na přístrojové desce. Stručně řečeno, všechny přístroje přestaly cokoliv ukazovat. Stalo se to v zimě na dálnici, již za tmy a za celkem vydatného sněžení. Na dálnici to ještě šlo, stačilo jet s davem, horší to bylo mimo všeobecný provoz, kde jsem dost obtížně odhadoval, jak rychle to tak asi vlastně na těch pěti číslech čerstvého sněhu jedu... Ale stačilo palubku rozebrat, kontakty vyčistit a vše od té doby funguje. Druhá příhoda je taky celkem veselá, majitelé Accordů ji důvěrně znají z vlastní zkušenosti, a týká se odcházejících kontaktů ve spínačce. V praxi se taková věc projevuje jednak nenadálým vysazením úplně všech systémů (a tím myslím ÚPLNĚ VŠEHO, což je opravdu lahůdka, hlavně při naknap vypočteném předjížděcím manévru to musí být adrenalin, naštěstí to nemohu v tomto případě z první ruky potvrdit) a nutný restart auta a o něco později nemožností nahodit motor. Řešení je kontakty vyčistit, ale po čase se stejná závada objeví znovu, konečné řešení je výměna dílu. Ten je sice pouze z prvovýroby, ale stojí jen něco přes 1500,- a výměnu zvládne i průměrně neschopný člověk jako já sám, takže alespoň v tomto je závada celkem "uživatelsky příjemná". Samosebou je třeba vědět, v čem je problém. Mně to trvalo asi měsíc, během kterého jsem třikrát volal odtahovku a v (nespecializovaném) servise mi třikrát po usilovném špekulování říkali, že teď už to MUSÍ fungovat ;-)
No, kromě těchto dvou případů odešlo uložení zadního stabilizátoru, dva zadní díly výfuku (prorezlé až běda, to je tak, když si člověk auto na prohlídce nenechá zvednout) a to je tak asi vše. Jo, ještě se rozsvěcuje čidlo ABS, což přičítám také nějakému kontaktu, ale zatím se ho nepodařilo přesně identifikovat. Je tedy pravda, že nejde jen o svítící kontrolku na palubce, ABS skutečně nefunguje. Je to zvláštní, někdy se ABS vypne po pěti minutách jízdy, jindy po půlhodině, někdy vůbec. Asi jsem hazardér, ale ABS mi popravdě příliš nechybí, no na zimu není od věci jej mít vcajku. Kromě ABS se objevila malá trhlinka na svodech, „shodou okolností“ na již vařeném místě. Tím se vyjasnily dvě věci: jednak mi začalo být zřejmé, proč motor najednou i se zcela určitě celistvým výfukem dělá v nízkých otáčkách takový kravál a taky jsem tím přišel na to, že mi chybí kryt svodů. Což nemám ponětí, jak je sakra možné, na 100% jsem ho s autem kupoval a na 100% jsem ho nikdy nedemontoval. Asi nějaký sklerotik nebo kleptoman v servisu. No, sehnat svody na tenhle motor není žádná sranda. Druhovýroba je neumí, na cenu originálního dílu se ani nechci ptát a po vrakovištích se tenhle typ auta moc nevyskytuje. Vidím to tak, že objednám nerezové, leštěné, hustě znějící (=laděné) svody od nějakých šílených tunerů, které sice budou v motorovém prostoru působit jako nerezová, leštěná pěst na oko, ale pokud se mi podaří sehnat ten mizerný kryt, tak by to mohlo být snesitelné. Nárůst hluku bude doufám (!) minimální. A ještě je jedna varianta: díl vymontovat, nahřát, zavařit a srovnat, ale cenová nabídka servisu na tuto operaci se na můj vkus hodně přiblížila ceně onoho nerezového dílu, na který je navíc záruka, takže asi není moc, co řešit. Tři měsíce zpátky prošlo ještě auto velkým servisem, výměna rozvodů, obložení, kapalin atd. Posléze ještě nové svíčky. Všechno běžný servis, žádné drama, žádné potíže.
No, shrnuto, podtrženo, na patnáct let staré auto s čtvrtmilionem kilometrů mi výčet závad a jejich nákladnost přijde celkem ucházející.

Život s Hondou.
Příjemný. Zejména pro řidiče. Počínaje živým a nepříliš hladovým motorem, přes kvalitní jízdní vlastnosti a komfort na palubě až po provozní náklady. Pobyt na palubě je pro mě velmi příjemný, sedačky jsou velkoryse dimenzované a pohodlné i pro delší cesty. Místa je vepředu opravdu hodně a to ve všech směrech. Vzadu to sice tak úžasné není, ale se svými 185cm nemám problém si za sebe sednout a mít pocit celkem slušného prostoru - pravda na délku by to mohlo být lepší, ale také horší. Cestování ve čtyřech na dálku není problém. Horší jsou časté zastávky, kdy se musí cestující ze zadních sedadel protáhnout sice velkými, ale přece jen pro ně nedobře umístěnými dveřmi. Kupé.
Co se týče prostoru pro zavazadla - zatím jsem vždy naložil vše, co bylo potřeba (jen jednou ne a to rozhodně není vina auta) A to mám za sebou dvoje stěhování a nějaké ty nákupy nábytku a podobné katastrofy. Sedadla se dají sklopit, a nevytvářejí sice zrovna rovnou plochu a průchod mezi kufrem a prostorem pro cestující není zrovna velký, ale dají se takto vozit i celkem dlouhé (a placaté a ne moc široké) předměty. OK, šatní skříň neodvezu. Ani rozloženou. Ale to mě osobně celkem netrápí, na tyto úkony jsou jiná auta.
Výbava. V tomhle autě jsem absolvoval svůj první kontakt s tempomatem a musím říct, že bez něj už ani ránu. Úžasná věcička, mělo by jej mít každé auto, které má aspoň teoretickou šanci jezdit po dálnici. Loketní opěrka (s velkou schránkou pod ní), střešní okno a manuální klima (jakkoli ji moc nepoužívám, jsou situace, kdy jsem velmi rád, že tam je) a zmíněné el.štelování výšky sedadla patří k takovým „vychytávkám navíc“ (jsme pořád u auta z ’96, víme).
Jízdní vlastnosti jsou velice solidní, samozřejmě s přihlédnutím k věkové kategorii ;-) Podvozek je všeobecně vyvážený, naladěný dobře jak v oblasti tlumení tak v držení stopy a reakcí na řízení. Nedotáčivost není podporována, podvozek je striktně neutrální a když už to člověk přežene s nájezdem do zatáčky, jde auto ven všemi čtyřmi koly. Je pravda, že na nerovnostech má zadní náprava tendenci odskakovat, přičítám to ale spíše horším tlumičům, než její konstrukci. Přilnavosti je zejména na sedmnáctkách spousta a především na dobrém povrchu je radost vodit auto zatáčkami. Brzdy jsou všeobecně označovány jako slabší článek, nicméně mi nepřijdou nijak tragické, pedál zabírá celkem předvídatelně, dávkování není nijak složité a účinek rozhodně dostatečný. Dost možná vadnou – nevím, zatím jsem je nebyl (a ani nebudu) drtit na okruhu ani na okresce. Celkem příjemně nízká je váha vozu - dle manuálu je to něco přes 1300kg, což je na střední třídu s délkou přes 4,6m dost dobrý výsledek.
Řízení je mimořádně komunikativní, jen poněkud volné okolo středové polohy, jinak velmi přesné. Řazení je i po těch letech ukázkové, odpor je akorátní, dráhy dobře vymezené. Ačkoli necvaká a za studena se někdy nechá jednička přemlouvat, působí řazení i po letech opravdu výborným dojmem. Motor je pak pro mě asi tím nejlepším na celém voze. Na svůj objem mimořádně pružný, kultivovaný a tichý - i když za studena jej je slyšet trochu více, než bych si přál a samozřejmě, že šestiválec to také není. V nízkých otáčkách táhne hladce (není problém jej rozjíždět z 50km/h na pětku) a nedává o sobě vůbec vědět. Přes tři tisíce se zesiluje jak tah, tak i zvukový projev a od čtyř tisíc nahoru už je to pila, která táhne do šesti a půl, kde ji zarazí omezovač. Výkonu je na auto zcela dostatečně, předjíždění je třeba pečlivěji plánovat pouze při plném vytížení, dálniční stoupání nejsou žádný problém ani při plném obsazení. Zrychlení na sto je papírově něco pod deset vteřin, což má na svědomí hlavně dvojka, která končí těsně pod stovkou. Popravdě řečeno, nikdy jsem necítil potřebu zrychlení nějak měřit, prostě vím, že na dvojku jsem u stovky sakra rychle ;-) Maximální rychlost jsem nikdy nezkoušel, nicméně v okolí 180kmh motor točil okolo pěti a půl tisíc otáček a neustávajícím tahem dával najevo, že dvoustovka asi nebude problém. Za to všechno se motor spokojí s osmi litry při klidnější jízdě, pokud se jede skutečně vycházkovým tempem (do 90km/h), stačí snad i méně něž sedm litrů. Dálniční cestování s tempomatem na 120-130km/h je otázkou cca 8-8,5l/100km. Nad stotřicet už motor potřebuje k devíti litrům na sto a s narůstajícím tempem spotřeba dále roste. Dlouhodobě se spotřeba pohybuje mezi 8-8,5l/100km. Krátké trasy v zimě ji můžou vyšroubovat někam k devíti nebo mírně přes, ale za víc jsem snad nikdy nádrž neprojel. Minimum bylo něco lehce pod osm. Dojezd na 64,5l nádrž pak je asi těch 700-800km. Otáčky při zařazené pětce jsou tyto:
80km/h…………..2,300rpm
90km/h…………..2,600rpm
100km/h…………2,900rpm
atd., každých 10km/hod přidá na otáčkoměru nějakých 300 otáček. Upozorňuji, že z tachometru odečítané rychlosti jsou zároveň reálné, resp. souhlasí s údaji z GPS.

Silné stránky

Na prvním místě motor - krásný zvuk, ochota k vytáčení se, lineární a silný tah, kultura chodu a pružnost, vše v jednom balení a k tomu ještě velmi přijatelná spotřeba.

Spolehlivost – věc názoru, určitě jsou i spolehlivější kousky, ale závady (nebavíme se o spotřebních součástech) jsou v zásadě drobnosti, které není problém napravit i ze skromnějšího rozpočtu.

Komfort - prostorem, výbavou, jízdními vlastnostmi je tohle auto za dané peníze skutečně velice fajn.

Jízdní vlastnosti, řízení a řazení - díky obému je možno nejen pohodlně cestovat na dlouhé vzdálenosti, ale i svižně vodit auto od zatáčky k zatáčce.

Provozní náklady - pojistka, servisní úkony, spotřeba....vše zcela v pohodě a za to svezení více než stojí.

Skloubení toho všeho do jednoho kusu auta. Popravdě nechápu, proč někteří lidé používají pro vyjádření svých priorit výběru vozu rčení „Japonec až nakonec.“ Pro mě budou japonské auta na seznamech potenciálních kandidátů mých budoucích vozů vždy dost vysoko.

Slabé stránky

Inu, věk. Čas od času něco v interiéru někde vrzne (na pražských ulicích je to někdy až k neposlouchání :-( ), lak taky není úplně perfektní a sem tam si auto dovede žít svým vlastním životem. A taky je pravda, že jako rodinné auto si jej představit nedovedu. Ale to asi opravdu žádné kupé.