Renault R19 RT 1.8

Hodnoceno: 12× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vůz jsem koupil od známého, který ho měl přivezený z Německa. Jsem jeho třetím majitelem. S tímto vozem jsem velice spokojen, už ho mám skoro půl roku a nemohu si stěžovat, vše funguje jak by mělo.
Ve výbavě měl centrální zamykání, elektrická přední okna, elektrický šíbr, posilovač řízení a přední mlhovky.
Se stavem vozidla jsem spokojený. Po koupi jsem provedl pár malých oprav a vůz byl v pořádku. Karoserie je kopletně bez koroze, což je pro mě podstatné. Výfukové potrubí bylo nové ze předu až dozadu, mimo koncového tlumiče, který jsem vyměnil za laděný výfuk od firmy Tyll, ale chtěl jsem jen decentní zvuk, žádný randál. Úplně nové byly i přední brzdy.

Silné stránky

- dobré zpracování interiéru
- pohodlné sedačky
- relativně malá spotřeba (7.1 - 8.0) smozhřejmě při ostřejší jízdě i víc
- levné díly
- nadčasový desing
- lecos si člověk opraví sám

Slabé stránky

- ty to auta trpí na zadní nápravy (únava torzních tyčí)
- časté přetržení spojkového lana (od roku 2008 už tam je druhé)
- kvůli šíbru je nižší strop

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Moc zkušeností nemám díky dobrému stavu vozidla. Zatím jsem měnil jen ložiska v předních kolech a spojkové lano. Čeká mě výměna zadních tlumičů a oprava zadních brzd. Ale jak jsem psal už předtím skoro veše se dá udělat doma na koleni. 30.12. 2009 Sem trefil zajíce, který způsobyl utržení držáku nárazníku. Držák sem si doma zhotovil z plechu a až na malou prasklinu na pravé straně není nic vidět. Plánuji, že z jara to nechám zavařit a znova nalakovat.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Jak jsem psal koupil sem ho od známého za 14000 kč. Coš za ty peníze je super.

Historie

Renault 19 byl představen v roce 1988 jako tří- a pětidvéřový hatchback. Ve své době to bylo moderní a prostorné auto, tedy skoro ideální zástupce nižší střední třídy. A to v kombinaci s velmi podařeným nadčasovým designem znamenalo prodejní úspěch. Dva roky po uvedení modelu nabídku doplnila čtyřdvéřová verze sedan. Výraznější změny modelu přišly až čtyři roky po jeho uvedení na trh, tedy na přelomu let 92 a 93. Přinesly nejen optické omlazení zaoblením karoserie, ale i některé technické inovace. S faceliftem přibyla také verze kabriolet, která je dodnes velmi oblíbená a vyhledávaná. V roce 1995 "devatenáctku" vystřídal její nástupce Renault Mégane, který je dnes vyráběn už ve 2. generaci. Díky eleganci a příznivé cenové politice automobilky Renault, odrážející se v bohaté výbavě Renaultu 19, se tento vůz hodně prodával i u nás, takže nabídka v autobazarech je stále velmi bohatá. Po designové stránce je R 19 velice povedený vůz a v době svého vzniku neměl konkurence a francouzští grafici a návrháři ukázali světu, že patří mezi elitu. Přední části vozu dominují oblé hlavní světlomety a směrové světlomety, které na ně navazují. Velice zajímavá je maska chladiče, která je tvořena pouze plastovou lištou souběžnou v těsné blízkosti s vrchní hranou nárazníku. Ve středu táto lišty je výběžek ve tvaru kosočtverce – znak automobilky Renault. Tím pádem jsou jakoby vytvořeny dva malé otvory po obou stranách znaku mezi touto lištou a shora dosedající kapotou motoru. Přední nárazník je pak tvarově jednodušší, rozdělen prolisem na dvě části, spodní bývá lakována do barvy vozu a vrchní zůstává černá – má funkci otěrové a ochranné lišty. Boční profil je typický pro tří- nebo pětidveřový hatchback se splývavou zádí nižší střední třídy. Zádi pak dominují povedená koncová sdružená světla, která se táhnou přes celou šířku zadní partie vozu v černém pásu s úzkými červenými světelnými částmi. Doplněny jsou ještě výraznou odtokovou hranou na víku zavazadlového prostoru.
Interiér je opět velice povedený. Je v něm hodně dbáno na komfort a pohodlí celé posádky. Palubní deska je vyrobena z poměrně kvalitních materiálů a je vyvedena v černo-šedé kombinaci. Bohužel zpracování a slícování není vždy zcela dokonalé a stává se, že některé díly začnou vrzat nebo skřípat. Přístrojová deska je celkem široká a poskytuje prostor pro čtveřici analogových ukazatelů. Bílá čísla na černém pozadí jsou dobře čitelná a v noci příjemně podbarvená. Středový panel obsahuje nezbytné ovládací prvky ventilace, prostor pro autorádio a několik dalších funkčních tlačítek a ovladačů dle dané výbavy vozu. Volant je pohodlný do ruky a nechá se výškově seřídit. Velice komfortní sedačky ve velurovém provedení poskytují výborné držení těla s odpovídajícím bočním vedením. Celkově je v interiéru dost místa jak vpředu tak vzadu. Cestující vzadu však musí počítat s menším místem pro nohy. Kufr o objemu 386 litrů patří k nadprůměru třídy.Pohonné jednotky byly v nabídce jak zážehové tak vznětové. Vznětové motory v podobě nepřeplňované i přeplňované byly velice úsporné, ale bohužel se spolehlivostí to bylo horší. Také se projevily vyšší náklady na údržbu. Ideální byl tedy zážehový motor s optimálním výkonem a spotřebou, který byl vyvinut až do faceliftovaného modelu a jedná se zážehový čtyřválec s dvouventilovou technikou a obsahem 1794 ccm3, jehož výkon je 66 kW při 5750 ot/min a nejvyšší točivý moment 144 Nm při 2750 ot/min.Tento motor se vyznačuje pružností a kultivovaností chodu a průměrnou spotřebou okolo 8 litrů na 100 km. Jízdní vlastnosti jsoudobré, ale jak je u francouzských vozů zvykem, podvozek je naladěn hodně měkce, takže se jedná sice o velice pohodlné svezení, ale s výraznými náklony v zatáčkách a houpavém projevu. Auto je typicky nedotáčivé. Je potřeba dávat pozor na opotřebení podvozkových dílů, které hodně trpí.