Renault Twingo

Hodnoceno: 10× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Tak jste se konečně dočkali. Právě teď vám představím, ukážu a popíšu koráb, nad nímž si budete slintat až na tkaničky vašich čínských kecek. Kebule se vám bude točit a pokaždé, když zavřete oči, zjeví se vám opět tenhle modrej dravec. A co bude nejhorší, zcela ztratíte respekt ke své vlastní káře.
Takže je tady Renault Twingo z parádního roku 95. Mezi přáteli a obdivovateli zván něžně Twingáč nebo také Explorer. Přezdívka ne bezúčelná ani nadsazená. Twingáč si ji vydobyl zahalen oblaky výfukového kouře na expedicích od nejzápadnějšího místa pevninské Evropy, kterým je mys Cabo da Roca v Portugalsku, až po kurdsko-íránské hranice hluboko v Asii. Ano, už celých 8 let používá naše banda nadšených cestovatelů - složená z bývalých nácků, současných pankáčů, studentů všeho druhu, neúspěšných sportovců a podobných budižkničemů - k objevitelským výpravám hluboko do neprozkoumaných obydlených míst známého světa jako bájný koráb silnic právě Twingáče. A ten nikdy nezklamal, vážení, a ne že bychom ho nějak šetřili.
Na tomto místě ho trošku pochválím a podobně. Má parádní tyrkysovou barvu, no pravda, dnes se původní barva dělí o slávu se třemi dalšími. Čtyři kola ideální velikosti, malinko šišatá. Motor je famózní: 1.2 benzín o mimořádném výkonu 40 kW (původem z Renaulta 5, myslím), s tím projedete a vyjedete všechno. A ta spolehlivost! Zlatý vosumdesátý. Na dlouhých expedicích plně naložen žere běžně 5 litrů na stovku. Převodovka pětistupňová manuální, šajtrpáka je tak vošoupaná, že řidičský analfabet by opravdu netušil, co s ní dělat. Kaplička s tacháčem je digitální, prostě kultovka, a hezky na středu. Výborný jsou sedadla, hlavně ty vzadu, protože se dají posunovat dozadu a zase dopředu, jak je libo a Twingáče tak můžete nafukovat. V Renaultu nazapomněli ani na luxus, takže na stahování okýnek jsou tu specielní modrý tlačítka a na zrcátka dokonce džojstyk. Mercedes B. udělal jenom dobře, že to dal s Renaultem dohromady a něco se přiučí. Jízdní vlastnosti, tak ty vám udělají radost. On je dost lehkej, takže to do zatáček můžete pěkně nakrosit, uvolněně. Je fakt, že když teď jede full naloženej, musíte si nad 110 dávat trošku pozor a pevně držet volant, nýbrž se malinko vlní záď. Jinak na dálnici stále v poho 140, motor je fakt drsňák. Za mlada dával i 160. To víte, 384 000 km se prostě musí někde projevit, mu to nezazlívám.
Co se životopisu týče, prvních 12 let standardní nudná služba. Začal u táty ve firmě, po pěti letech si ho vzala máma a trošku ho pomuchlala, načež získal dostatek zkušeností, abychom spolu mohli vyrazit do světa.
Začalo to v roce 2007, ještě před krizí. Řekli jsme si, že dojedem do Izraele. Nepovedlo se nám to, ale nebyla to chyba Explorera. Cestovali jsme 2 měsíce a najeli 10 000 km. Po lajně Slovensko - Maďarsko – Srbsko – Bulharsko jsme se dostali do Turecka, to jsme provalili až do Tasucy, jejíž okolí jsme trošku pokakali, když nás překvapil průjem. Byli jsme prostě zelenáči. Přeplavili jsme se na Kypr a užili si hromadu legrace s místními celníky. Ti jsou trošku zatvrzelí. Kriminální policie je sice kamarádská, ale líná jak jak …prostě jak Turci na Kypru. Jenom z protidrogovýho jsou v pohodě, dá se s nima mluvit. Vrazili jsme tam do jakýhosi balvanu u silnice a prohnuli nějaký rameno kola, ale Twingáče nic nezastaví. Na cestě zpět jsme projeli turecké vnitrozemí, naučili se řídit v Ankaře a Istanbulu, kde jsme okoštovali komfort hotelu Arafat.  Vrátili jsme se přes Řecko – Makedonii – Albánii (tam jsme v té době vystačili se třemi rychlostmi – jedničkou, dvojkou a zpátečkou) – Kosovo - Srbsko a tak dále.
O 2 roky později jsme vyrazili podobným směrem, východ nás baví. Ještě jsme ani nevyjeli z Olomouce, když se ozvalo ložisko a následujících 10 000 km do nás hučelo jak vodopád. Standardně Slovensko – Maďarsko (tady jsme hned první večer zapadli mezi polema v bahně, ale za hodinu jsme Twingáče vyhrabali) – Rumunsko a krásný Karpaty – Bulharsko až do Turecka. To jsme projeli klasicky víceméně podél pobřeží Středozemního moře až do Kurdistánu, tzn. východního Turecka, kde žijí převážně Kurdové. Mimochodem posádku Twingáče tvoří 3 lidé, muži. Krásně se do Twinga vejdem i s batohoma. Takže tam někde jsme malinko píchli kolo, ale Kurdové nám ho spravili zadax. Říkali, že je to taková prkotina, že nám to spraví jen tak. A prorocky dodali, že Turci by nás oškubali. A měli pravdu. Cestou zpět jsme pneumatiku prorazili a za Ankarou nás to stálo 20 lir. Ale to ušlo. Jinak Kurdové jsou opravdu fajn lidi, cítili jsme se tam moc příjemně. Klobouk dolů před nimi jako národem, jsou to prostě bojovníci, žádný sraby. Dojeli jsme až do Dogubayazitu, vylezli na Ararat a cestou k Arše cca 4 km po šotolině většinou na jedničku jsme Twingáče uvařili. Teda to jsme si mysleli, ale až doma vyšlo najevo, že jsme někde prorazili chladič, takže nám vytekla voda. Cestou zpět posledních 5 000 km jsme dolévali vodu a krapet jsme si přitopili – konečně jsme se v Turecku netřásli zimou.
V roce 2010 jsme kormidlem otočili na západ a projeli a objeli Španělsko s Portugalskem. Dalších 10 000 km za měsíc. Bez nejmenšího zádrhelu, Twingáč se chová jako profík.
Za 2 roky přišla na řadu Ukrajina. Vlastně jsme tam jeli původně na vodu, ale žádná tam nebyla (dokonce i ve Lvovské kašně bylo jen tak na dně – naštěstí), tak jsme hledali a hledali. Jsou tam taky zajímavý pozemní komunikace nebo spíš nekomunikace. To bylo jen krátky, nějaký 3 000 km, bez poruchy. Škoda Ukrajiny.
Podněstří je prý zajímavá země. Snad jo, my jsme se tam však v roce 2013 nedostali, už v Moldávii nás nechtěli. Tak jsme se rozčílili a urazili, že se tam teda nebudeme cpát, když jsou na nás takový. Zůstali jsme pak chvíli v Dunajské deltě a pokračovali podél pobřeží Černého moře. V Twingáči tam něco začalo hučet a kručet, ale jen při zařazené rychlosti. A pak to najednou přestalo. Nikdo neví, co to bylo. Zastavili jsme se ještě v Istanbulu, ale zdálo se nám, že už tam byla nějaká jiná atmosféra, možná kvůli těm protestům na Taximu. Celkově 15 dní na cestě a 5 000 km.
Loni jsme si projeli Pobaltí, jen ve dvou a s hafanem. 3 a půl tisíce za 9 dní. Bez problémů.
Letos dosáhl Twingáč věku dvaceti let a tak jsme to oslavili výpravou na Korsiku. Stala se nám tu příhoda, která nás strašně potěšila. Twingu se rozsekala trubka, která vede brzdovou kapalinu do pravého zadního kola a kapalina vytekla. Způsobil to asi závěs výfuku, který při projetí velké díry do té trubky asi dlouhodoběji narážel. Tak jsme trubku ustříhli, konec jsme pěkně zmáčkli, aby to neteklo, dolili jsme brzdovku, odvzdušnili zadní kolo a pohoda největší. Připadali jsme si jako Trabanti, kteří opravují každou chvíli. Měli jsme takovou radost, že jsme vypili skoro všechno víno, co jsme měli na palubě.
Prostě motor je snad nesmrtelnej. Za 20 let s ním nic nebylo. Čas od času se musí vyměnit ložisko, převodovka je taky druhá a spojka taky. Dvakrát se rozdrbal alternátor. V podstatě takový ty části, který podléhají mechanickému opotřebení.
Teď už se zdá, že nám chybí ta klasická cesta kolem světa. Snad někdy.
Takže teď si zkuste nasadit zpět vaše spodní čelisti, hupsněte do garáže a protáhněte vašeho mazla na pořádné cestě. Nezáleží na tom, jak je starej a kolik má za sebou. Před ním můžou stále ležet velký věci.

Silné stránky

Všechno

Slabé stránky

Slabé stránky nemá.