Škoda Octavia Octavia III.

7000 km po Evropě ve dvou týdnech

Na začátku července 2015 jsem se s rodinou vydal na "poznávací cestu" po Evropě. Za dva týdny jsme najeli 7000 km a myslím, že cesta stojí za krátký popis.
V neděli jsme po "okresních" silnicích brouzdali Norimberských okresem. Silnice byli krásně prázdné a octávka sic plná po okraj (4 členná rodina a plný kufr) si jen předla. Motor všechna převýšení zvládal bez nejmenších problémů a téměř jsem nemusel přeřadit ze šestky níž. U Norimberka jsme najeli na dálnici a projeli celé Německo po dálnici až na Francouzské hranice k městu Mulhouse. I při průměrné rychlosti na dálnici 120 km/h dle GPS se spotřeba udržela na suprových šesti litrech (dle tankování).
Ve Francii jsme se rozhodli (již předem), že pojedeme mimo placené dálnice. Jednak jsme si chtěli Francii lépe prohlédnout, a jednak jsme chtěli trošku za mýto ušetřit. Jeli jsme přes Belfort, Besancon do městečka Lons-Le-Saunier. Krom hezkých center měst jsme si prohlédli nádhernou přírodu, včetně skal kousek před cílem prvního dne. Podcenil jsem však, že je neděle a že ve Francii bude problém s tankováním. Zde jsem prvně zalitoval, že octavia má malou nádrž. Hodilo by se ještě 10 litrů. Pumpy jsou zde daleko od sebe a buď bylo v neděli zavřeno, nebo samoobslužná pumpa nebrala naše platební karty. Nakonec se mi podařilo natankovat, ale trošku nervozity ve mně bylo. Podotýkám, že jsme jeli zrovna v období veder a tudíž nonstop s klimatizací. Považuji tak šestilitrovou spotřeba za naprostou nádheru. A podotýkám, že jsem se neploužil, neb vzdálenosti byly značné. Na konci dne ukazoval počítač průměrnou rychlost za celý den 106 km. Silnice byly díky neděli prázdné a jelo se úplně v pohodě.
Druhý den jsme pokračovali na jih Francie ke Španělským hranicím. Opět po silnicích bez mýtného. Většina byla po N7, ale pod Lyonem nás navigace poslala úplně jinak, než jsem očekával, neboť níže bylo několik nehod a N7 byla ucpaná. Ještě k Lyonu. To bylo jediné místo na naší cestě, kde mi nepomohla ani navigace. Lyon byl ucpaný a v jednu chvíli GPS zamrzla a bylo vystaráno. Stačilo se ale dvakrát otočit :D trošku zariskovat a spolehnout se na intuici a zase jsme cestu našli. Ale je fakt, že Lyon není zrovna dobře značený. To město nemám rád i z jiných důvodů. Připadá mi hodně nebezpečné, a tak to bylo jedno z mála míst, kde jsme radši prohlídku nedělali. Zato Avignon, Nimes a Montpellier za prohlídku opravdu stály. Před večerem jsme si ještě prohlédli nádhernou katedrálu v Narbonne. A pak už jsme zamířili do Perpignanu, kde jsme měli objednaný nocleh. V tomto místě jsem sice měl průměrku jen 90 km/h (okresní silnice a hodně hornatý terén), ale spotřeba se stále udržela na šesti skutečných litrech po natankování. Autí jelo stále naprosto bez problémů. Stačilo jen na konci dne dotankovat. Klimatizace jela opět nonstop a celkem v pohodě prostor uchladila. V normálním životě trošku trpím na bolesti zad. Čekal jsem, co se mnou dlouhá cesta udělá, ale musím přiznat, že mě sedadla příjemně překvapila. Žádné bolesti. Ani já a ani nikdo z rodiny.
Třetí den jsme pokračovali do Španělska. Tentokráte jsme hned v Perpignanu najeli na placenou dálnici. Přes Gironu jsme si to namířili do Barcelony. Bylo úterní ráno a provoz u Barcelony byl dosti hustý. Sagrada Familia za prohlídku stála, byť vstupné 15 euro za jednoho je docela masakr. Pro kluky samozřejmě musela přijít prohlídka stadionu FC Barcelona a pak už jsme zase uháněli do dálnici směr Valencie.
Valencie je krásné město, takové pocitově čisté. Architektura bílé a skla je úžasná. Pro našince je však docela stresové projíždět osmipruhovými kruhovými křižovatkami, které však nejsou značené. Vlastně jedete, všude kolem auta, ani člověk neví, ve kterém je pruhu a jak se z kruháku dostane. Adrenalín jak „sviň“.
Mýtné se ve Španělsku vlastně platí právě po Valencii (necelých 60 euro od hranic), následně už byla dálnice na jih bezplatná. Pokračovali jsme až téměř k městu Alméria. Autí stále naprosto bez jediného problému. Spotřeba šest litrů dle skutečnosti. Považuji takovou spotřebu za naprosto parádní. Průměrnou rychlost jsem měl dle PP 107 km/h. Opět stačilo jen dotankovat.
Dalších 11 dní jsme si užívali moře a jen jednou se vydali na „velký“ výlet do filmových studií. Američani totiž ve Španělsku točí některé kovbojky. Ačkoli jsme jeli v pracovní den, silnice byly - dá se říci - prázdné. Oproti našim silnicím nebetyčný rozdíl. Jak Francie, tak Španělsko jsou pro našince snové. Jízdu si člověk opravdu může užít a nemusí neustále trčet za kolonou kamionů.
Cesta zpět do naší domoviny byla poněkud fádnější, nicméně místy o dost stresující.
V sobotu ráno jsme se z Almérie vydali opět do města na hranicích Francie do Perpignanu. Celou cestu jsme jeli po dálnici (mýtné). Autí jelo opět parádně a ani 41 stupňů ve stínu ho nějak nerozhodilo. Byť je Španělsko opravdu hodně hornaté, spotřeba se udržela na šesti litrech na sto při průměrné rychlosti 112km/hodinu. S autím panovala po celou dobu spokojenost. Překvapivě byl docela dost silný provoz, ale naštěstí jsme žádné zácpy nepotkali.
V neděli jsme úplně pohodově projeli Francii od jihu až na sever opět do města Mulhouse. Tentokrát však po placených dálnicích – jsou pohodové, ale cena cca 70 euro za průjezd Francie je pro našince celkem znatelná částka. Dvakrát jsem tankoval. Při cestě jsme dělali každé tři hodiny přestávky. Přeci jen jet po dálnici je trošku nuda. Nikde žádný zádrhel, nikde žádná zácpa – zatím!
Po přejezdu do Německa začala navigace hlásit, že cesta se prodlouží. Nejdříve v minutách, ale následně přiskakovaly desítky minut. Zastavil jsem a hledal alternativy, ale žádné rozumné jsem nenašel. Čekalo nás tedy peklo v popojíždění. Od Karlsruhe až do půlky cesty k Norimerku (asi 180 km) jsme pravidelně hodinu jeli na jedničku či stáli. Hrůza a děs. Spotřeba samozřejmě pomalu rostla, ale nejhorší bylo, že se cesta – již tak dlouhá – dosti prodlužovala. Na tomto úseku jsme nabrali téměř dvě hodin oproti plánu na navigaci. Když se dálnice opět rozjela, frčeli jsme k domovu už o hodně vyšší rychlostí (+-150). Konečně jsme kolem osmé večer přejeli hranice. Na dálnici do Plzně jsou nechutně drahé pumpy. Jejich 37,90 za natural jsme neakceptovali a risknuli, že dojedeme až na Tank ONO. Vyšlo to a tak nás benzín stál jen 31,50. Doplnil jsem nádrž a byl překvapen, protože výsledná spotřeba byla 6,1 l/100km. Moc pěkné. Zbylých 200 km už byla brnkačka. Večerní průjezd Prahou byl v pohodě a jen nás pár kilometrů od domova překvapila průtrž mračen.
Konečně doma.
Druhý den jsem autí celé prohlédl a spokojeně ho pohladil. Posloužilo nám prvotřídně. Za celou dobu jsme jen dolévali benzín a nyní jsem dolil čtvrt litru oleje. Trošičku ta jedna čtyřka olej „papá“. Ale není to nic hrozného.

Jak se Mazlik vyvíjí 1

Po několika stejných dosti dlouhých cestách mám několik dalších zkušeností. Volant stále nic moc, i když se trošku "osahal". Stále je však nepříjemný a doporučuji všem zakoupení malého koženého paketu, v němž je volant dírkovaný a na omak podstatně lepší. Tvarově je v pohodě a i čtyř ramenný je dobrý. Chtěl jsem pořídit tří ramenný, ale v konfigurátoru se k němu musel v době objednání přidat další paket, který byl drahý a nestál jsem o něj.
Při svých několika cestách mezi Karlovými Vary a Jeseníky jsem udělal také zvláštní zkušenost. Obvykle tankuji natural u Globusu a spotřeba se drží kolem 5,1 l na sto v reálu - PC ukazuje 5,0. Jednou jsem však jel mimo otevírací dobu a musel tankovat jinde. natankoval jsem u Benziny a spotřeba vysupěla skoro o tři desetiny výš. Tak nevím, ale je fakt, že Globus ve Varech i v Chomutově bere prý německý benzín....
Co se týká prostoru na zadních sedačkách, tak děti si libují a když jsem to porovnával, tak opravdu v trojkové octávii je ho na zadních sedačkách více.
Na autě už mám týden zimní Continentály (nové) a překvapily mě tichostí i tím, že se mi nezvedla spotřeba. Vypadají dobře, ale ještě uvidím na sněhu a náledí. Tuto značku jsem nikdy neměl, vždy jsem sázel na Micheliny. Nyní mám z minulé doma jednu sadu téměř nejetých 195/65 R15 na plecháčích a nevím, co s nimi. Kdyby někdo měl zájem, stačí písnout do zpráv.
Trošku mě začíná znervózňovat řidičova sedačka. Sice parádně drží a nebolí mě v ní záda ani na cestách kolem 1000 km, ale začal mi vrzat levý bok. Trošku brzy a vzhledem k tomu, že jsem háklivý na každý zvuk, tak asi brzy navštívím dealera.
Palubní počítač se mi líbí čím dál víc. Je hodně dobrý a dává možnost na výběr spoustu info a nastavení, co jsem dřív nepoznal. Příplatkové rádio se fakt vyplatí - ačkoli je pravda, že připlácet do elegance za rádio považuji ze protizákaznický tah škodovky.
Tak zase někdy....